Hranice systému
• V daném systému fungují zákony lásky, které střeží naše svědomí (osobní a systémové) a vytváří tak hranice našeho jednání v životě.
• Tyto hranice nás:- do jisté míry chrání – dávají pocit bezpečí (známé a předvídatelné prostředí)
- omezují – v realizování životních cílů, v seberealizaci a objevování nových možností uspokojení duše
- Orientováno na minulost, respektování minulosti a správné zacházení s ní v přítomnosti.
- Síla, která uchovává, svazuje do rodiny a současně odděluje-vyčleňuje od jiného rodinného systému.
- Svědomí jednotlivce v systému je systemickým smyslem pro rovnováhu.
- Rozlišuje dualistní vztah viny a neviny – co je správné a co není správné.
- Špatné je to, co narušuje sounáležitost a dobré to, co ji pomáhá udržet. Svědomí koriguje naše jednání, aby zachovalo naši příslušnost k určitému systému.
- Čisté nebo špatné svědomí nemá nic společného s dobrem a zlem.
- Je pudem-instinktem-hlasem superega, tedy žádným božím hlasem.
- V rámci svého svědomí může člověk páchat lecos, je často omluvou pro agresi (např. trestání dětí, válečné konflikty – obě strany bojují na základě svědomí). Svědomí je otcem války. Absurditou některých náboženství je, že Bůh někoho zatratí s dobrým svědomím.
- Hrdinové války bojují svědomitě a horlivě – s dětskou horlivostí – pro pocit neviny a potřebu sounáležitosti obětují vše. Hrdina je vždy dítětem. Všechny tragédie končí smrtí hrdiny.
- Kdo následuje svědomí je svědomitý, ale často nebezpečně zlý vůči jiným systémům nebo proti tomu, co narušuje vlastní systém.
- Mír vzniká jen překračováním hranic vlastního svědomí.
- Dáváním dobrých rad druhým chceme, aby jednal podle našeho svědomí.
- Každá skupina má své svědomí – jiné svědomí máme dítě s matkou a jiné s otcem či sourozencem.
- Obecně dělá rozdíly, stanoví samo priority a vyžaduje od nás rozhodnutí a následky jsou omezeny řády lásky. Nejde být rovnocennou součástí 2 rodin současně (priority).
- Z dobrého svědomí se stává člověk nemocným. Skrze nemoc se člověk spojuje s některým členem rodiny a když se uzdraví mívá špatné svědomí a tak znovu onemocní a vznikají chronické nemoci. Je zapotřebí rozšířit hranice svědomí.
- Je silnější než pohyby duše a pokud jdou proti sobě, tak vítězí.
Dynamikou systému, který se snaží podle hranic svědomí vyrovnat systém – uvést zpět do rovnováhy je slepá láska – slepá poslušnost. Protože je slepá, tak vyžaduje činy nikam nevedoucí odplaty zub za zub a oko za oko a činy vyžadující osobní oběti a ztráty na místě nejmenšího odporu – tedy přes nejslabší články v systému – tj. nejméně vědomé, utíkající od bolesti nebo nejmladší – tedy přes děti. Tyto oběti a ztráty je však nutno zase nějak vyvažovat a vzniká tak začarovaný kruh. Ze systémového hlediska jsou rodinné problémy neúspěšnými pokusy milovat a je proto zapotřebí přesměrovat lásku, která problém udržuje správným směrem.
| < Předchozí | Další > |
|---|
