Rodinné Konstelace

Schéma metody

Pracuje se v bezpečném prostředí ve skupině minimálně 10-15 osob a je vhodné znát základní informace o své rodině (případně firmě), vč. různých neobvyklých událostí. Pro řešení vztahů v systému postačuje přítomnost pouze jednoho zainteresovaného zástupce. Jedna obvyklá konstelace trvá cca 45-60 minut (ale může být i velmi krátká nebo výjimečně i o něco delší). Mezi jednotlivými konstelacemi se mohou dělat kratičké přestávky. Všichni zúčastnění jsou vyzváni k zachování mlčenlivosti sdělených či odhalených skutečností ve vazbě na konkrétní osoby. Jakékoliv předávání referencí a sdílení zkušeností z této práce by tedy nemělo probíhat jmenovitě.

Sdělení holých faktů a důležitých událostí v systému – bez osobních interpretací, lektor není na žádné straně. Lektor může požadovat od klienta potvrzení rozhodnutí a odvahy pro řešení problému a podívat se na věc – např. pro partnerské problémy, nemoci apod.

Určení zástupců systému lektorem pro následnou práci (určení rolí do konstelace).

Výběr zástupců (zástupných rolí) vybraných členů systému – velký význam pro účastníka má i účast na cizí roli (nejen z vlastní konstelace)

Intuitivní rozmístění zadavatelem zástupců systému v prostoru (včetně zástupce zadavatele konstelace) = postavení konstelace

• Nejde o mentální tvoření – vymýšlení rolí dle nějakých pravidel.
• Nejde o víru ve fungování přenosu pocitů na zástupce, ale o upřímnost ke svým pocitům.
• Hledání dynamiky systému.

Přesun pozic – postavení v konstelaci (řízený nebo následování pocitů) – přináší změny pocitů.

Malé rituály – ale není tlak něco dělat (svobodná volba) – nabídka dovolit řádům lásky se projevit, projevy úcty a pod.

Nové přejmenování – vyznačení (přeznačení) – soudů, interpretací dění a situací: oběť, agresor, špatný, slabý, negativních pohledů na pozitivní….

Nová konstelace vedoucí k rovnováze systému – dle řádů lásky nikoliv dle představ klienta – zadavatele konstelace, či lektora!

Zadavatel konstelace pozoruje pocity zástupců a přijímá je jako skutečné pocity na hlubší úrovni (nesnaží se hájit své vědomé pocity, názory či zájmy).

• Spojení se skutečnými pocity nás posiluje pro svobodný život, kdežto spojení se sekundárním pocity a systemickým pocity posiluje identifikaci se systemickou rolí.
• o Přijímání osudu se vším, co přináší – přináší celkovou integritu osobnosti, sílu a důstojnost.

Výměna zástupce se zadavatelem konstelace.

Přijetí této nové konstelace zadavatelem .

Vystoupení z rolí zástupců .

Působení nové konstelace a vnitřních změn a postojů v čase a sledování změn. Co nejméně interpretací a rozborů. Nepůsobí vědění, ale dotyk na duši, změna vnitřního obrazu.

Výsledné postavení – řešení konstelace – jde vždy o momentální řešení – nemusí být konečným stavem, ale přechodným stavem, který se může změnit. Někdy je zapotřebí něco nejprve zažít a zvědomit.

• Takto je to často u partnerských vztahů.
  
  
  • Může tak zaniknout starý špatný základ vztahu a dát tak prostor pro vznik nového
  • Zjevný rozchod v konstelaci, může přinést následně do vztahu odpovědnost a primární pocity a stát se v důsledku rovněž novým začátkem.
  • Přiblížení partnerů v konstelaci (zdánlivé napravení vztahu) může naopak dát sílu pro odpovědný a bezproblémový rozchod a svobodnou volbu.
  
  
• Podobně nelze absolutizovat ani žádný jiný výsledný obraz konstelace neboť může mít svou vývojovou dynamiku. Například obraz konstelace ukazující na zatajeného pravého otce může být pravdivý (podle statistik má 9 osob ze 100 jiného biologického otce, než si myslí nebo je oficiálně prezentováno), ale může například také pouze ukazovat na problematický vztah mezi rodičem a jeho vlastním potomkem....

Návrat z RK do reality každodenního života

• Nelze předvídat vliv na ostatní členy systému – mají otevřené dveře, ale je to jejich svobodná volba, často cítí, že se něco děje, ale nerozumí tomu, mohou taky cítit přeskupení odpovědnosti, břemen a pocitů, mohou vnímat přijetí-uznání apod.
• Co říct a co neříct, co dělat – není recept, není povinnost cokoliv dělat či říkat, ale někdy vznikne vnitřní potřeba něco říct, něco uznat, omluvit se, stanovit pravidla, obhájit si, někoho navštívit, něco vyřešit…. Nenutit se do něčeho a nechat působit, dát prostor prožitku, využít nabízených možností.
• Možné obavy z možného konfliktu v systému – konflikt je možný, ale zda je konflikt vhodný pro náš život či nikoliv nemůžeme nikdy dopředu a z krátkodobého subjektivního pohledu soudit..
  
• Změny lze pozorovat:
  
  
  • Většinou okamžitě po RK se změní osobní vnímání a porozumění lidem obecně, zvláště členům systému.
  • Některé změny (osobní či v celém systému) se projevují jemně a méně nápadně (ale ne méně účinně) třeba půl roku či rok po RK. Není důležité jestli se lidé cítí po RK šťastně, ale jaké jsou vidět změny v životě člověka třeba po několika letech.
  • Některé změny mohou být až překvapivě silné a intenzivní. Mohou se přihodit různá „náhodná“ setkání s důležitými osobami systému, vyjevit nové neznámé skutečnosti.
  • V následujících několika dnech až týdnech ještě mohou doznívat některé spuštěné procesy v člověku a mohou být provázeny zvýšenou citlivostí až přecitlivělostí na některé podněty (trpělivě přijímat změny) nebo také pocitem někdy až silné euforie (pak užít si, ale nepodlehnout).
  • Vhodné je provádění uzemňující činnosti.