Seznam článků
Rodinné konstelace
Hranice systému
Typy pocitů
Zakladatel metody Bert Hellinger
Schéma metody
Systemické souvislosti vztahových systémů
Všechny strany

Rodinné konstelace

Mezilidské vztahy vytváří vztahové systémy, kde fungují určitá pravidla a zákony, určité zvyky a řády. Nejsilnějším takovým systémem je rodinný systém, a to jak na úrovni vertikální (původní rodina), tak na úrovni horizontální (současná rodina). Dalšími takovými systémy jsou pracovní kolektivy, systémy utvářené vlastnickými vztahy, politická či zájmová uskupení,....

Proces systemických konstelací je sebepoznávací a prožitkovou metodou, která odhaluje vlivy skrytých sil vnašich rodinných či firemních systémech a vytváří prostor pro znovunalezení osobní síly a svého místa, pro přijetí a prožití plného života – vlastního života, osvobozeného od podvědomých rodinných vlivů.

Systemické konstelace jsou tedy jedinečnou metodou vhodnou nejen pro hledání řešení problémů ve vztahových systémech a nalezení zdroje vlastní síly pro potřebné kroky, ale jsou navíc výborným prostředkem vlastního seberozvoje a vědomého života vůbec, jsou možností pocítit dotek vlastní duše sněčím hlubším vnás, jsou způsobem navázání či prohloubení kontaktu s vlastními pocity a potřebami, se sebou samými.

Všechny tyto systémy mají tendenci (stejně jako systémy fyzikálně-chemické) být v určitém rovnovážném stavu. Tak jako v každé společnosti, tak i v jakémkoliv vztahovém systému se vytváří a vyvíjí systémové svědomí, které chrání konkrétní hranice systému v hlavách jednotlivých členů systému.

Pokud tedy dojde k narušení systému, porušení pravidel a zákonů, narušení vztahů, tak dochází samovolně ke krokům-dějům vedoucí k pokusu o vyvážení tohoto systému. Vztahy v systému mají navíc ale různou významovou hodnotu, mají i určité priority.

V mezilidských systémech probíhají všechny tyto jevy většinou na podvědomé úrovni a proto mohou zcela zásadním způsobem ovlivňovat životy lidí v systému, jejich motivy, touhy, tendence, činy a pocity. Je třeba si uvědomit, že během života není možné nezraňovat lidi, nezraňovat své blízké a tak nenarušovat vztahy v systému.

Existuje úroveň pocitů, která nepramení z osobního života konkrétního jedince, ale má původ v předchozí generaci původní rodiny. Nejedná se však pouze o členy rodinného systému, které dotyčný jedinec znal, ale také o ty, které nikdy nepotkal, kteří zemřeli, či byli z rodiny vyloučeni. Tito lidé jsou ve skutečnosti ve vztahovém systému rodiny stále svým způsobem přítomni (vytváří určitou pozici emočních vztahů a vazeb), což má na jednotlivé členy systému stálý vliv, a to někdy velmi nebezpečný vliv ústící do chorob, nehod či náhlých úmrtí. Mnoho odborníků se nyní shoduje na tom, že více jak polovina našich potíží nepramení z naší individuální historie, ale z historie systému celé rodiny. Nezpracovaná zranění, bolesti a ztráty rodičů pak často na sebe přebírají jejich děti či vnoučata, a to z nevědomé lásky k nim.

Proces systemických konstelací je sebepoznávací a prožitkovou metodou, která odhaluje vlivy skrytých sil v našich rodinných či firemních systémech a vytváří prostor pro znovunalezení osobní síly a svého místa, pro přijetí a prožití plného života – vlastního života, osvobozeného od podvědomých rodinných vlivů.

Tato metoda, kterou založil B. Hellinger, nachází v současné době uplatnění nejen v stále větším okruhu psychoterapie ale i v jiných odvětvích jako je například coaching, mediace, poradenství organizací a managementu, práce s mládeží, psychosomatické zdravotnictví a dalších. S rodinným prostředím jednotlivce pracuje metoda rodinných konstelací (RK), s firemním prostředím pracuje aplikace firemních konstelací, s vnitřním systémem jednotlivce a jeho motivů, cílů, vlastností a témat pracuje aplikace strukturních konstelací. Aplikovanou metodou RK, kterou založil rovněž B. Hellinger jsou pohyby duše, které pracují trochu odlišným způsobem se systémovým prostředím jednotlivce a jeho rodiny a vedou člověka za hranice systémového prostředí a jeho omezujícího vlivu..

Rodinný či jiný vztahový systém můžeme také vnímat jako hologram (holografický obraz tohoto systému), kde z každé části celku můžeme vyvolat obraz tohoto celku. Jinými slovy to také znamená, že každý člen určitého systému sebou nese obraz tohoto celého systému, čehož lze využít pro práci s celým systémem.

Možné cíle metody:

• Nastolení rovnováhy – harmonie celého systému (původní rodina, současná rodina, firemní a jiné systémy).
• Nabízí rešení partnerských a rodinných konfliktu.
• Odhalení skrytých motivů našich činů, opakujících se vzorců jednání, tendencí a dějů v systému, neúspěchů a ztrát či tajemství systému ovlivňujících náš život.
• Zpracování křivd a bezpráví v rodinném systému či na něm.
• Pomoc při přijetí své odpovědnost za své činy a nesení své bolesti, svých zranění, osvobození od hry na oběť a viníka.
• Dosažení odpuštění, smíření, přijetí, vyrovnání se s vinou.
• Nalezení svých kořenů a jejich uzdravení pro růst v přítomnosti (nejde o orientaci na minulost).
• Osobní zkušenost a porozumění mezilidským vztahům.
• Odložení nepatřičných zátěží a odpovědností.
• Uvolnění – osvobození svých dětí od zástupných rolí a skutků pro nalezení své vlastní cesty.
• Respektování svobodné vůle a místa druhých – ne moralizování a souzení.
• Nalezení své sexuality, ženství, mužství.
• Správným uspořádáním systému může dojít k vylepšení fyzické i psychické kondice jednotlivce.
• Řešení konfliktních situací v zaměstnání, problémů ve firmě a v jiných kolektivech.
• Nalezení správné firemní strategie, organizace.
• Řešení některých majetkových problémů (dědictví, hospodaření s penězi a majetkem atd.).
• Řešení některých osobních problémů, závislosti (alkohol, jídlo, gamblerství..), nutkavých myšlenek a tužeb, strachů, úzkostí, traumat atd.)
• Nalezení svých cílů a osvobození sebe pro vlastní seberealizaci.

Konstelace jsou mostem přes řeku, otevřenými dveřmi – přes které ale přecházíme sami.

Další informace k metodě systemických konstelací:

• Příprava na konstelace
• Schéma metody
• Systemické souvislosti vztahových systémů
• Holografický model vztahového systému

Se všemi těmito tématy lze pracovat na seminářích konstelací uvedených v aktuální nabídce, resp. pravidelně na seminářích konstelací v Praze nebo v České Lípě. Ve zvláštních termínech pak i na jiných místech republiky.

Hranice systému

•V daném systému fungují zákony lásky, které střeží naše svědomí (osobní a systémové) a vytváří tak hranice našeho jednání v životě.

• Tyto hranice nás:

• do jisté míry chrání – dávají pocit bezpečí (známé a předvídatelné prostředí)
• omezují – v realizování životních cílů, v seberealizaci a objevování nových možností uspokojení duše

• Svědomí je:

• Orientováno na minulost, respektování minulosti a správné zacházení s ní v přítomnosti.
• Síla, která uchovává, svazuje do rodiny a současně odděluje-vyčleňuje od jiného rodinného systému.
• Svědomí jednotlivce v systému je systemickým smyslem pro rovnováhu.
• Rozlišuje dualistní vztah viny a neviny – co je správné a co není správné.
  • Špatné je to, co narušuje sounáležitost a dobré to, co ji pomáhá udržet. Svědomí koriguje naše jednání, aby zachovalo naši příslušnost k určitému systému.
• Čisté nebo špatné svědomí nemá nic společného s dobrem a zlem.
• Je pudem-instinktem-hlasem superega, tedy žádným božím hlasem.
  • V rámci svého svědomí může člověk páchat lecos, je často omluvou pro agresi (např. trestání dětí, válečné konflikty – obě strany bojují na základě svědomí). Svědomí je otcem války. Absurditou některých náboženství je, že Bůh někoho zatratí s dobrým svědomím.
  • Hrdinové války bojují svědomitě a horlivě – s dětskou horlivostí – pro pocit neviny a potřebu sounáležitosti obětují vše. Hrdina je vždy dítětem. Všechny tragédie končí smrtí hrdiny.
  • Kdo následuje svědomí je svědomitý, ale často nebezpečně zlý vůči jiným systémům nebo proti tomu, co narušuje vlastní systém.
  • Mír vzniká jen překračováním hranic vlastního svědomí.
  • Dáváním dobrých rad druhým chceme, aby jednal podle našeho svědomí.
• Každá skupina má své svědomí – jiné svědomí máme dítě s matkou a jiné s otcem či sourozencem.
• Obecně dělá rozdíly, stanoví samo priority a vyžaduje od nás rozhodnutí a následky jsou omezeny řády lásky. Nejde být rovnocennou součástí 2 rodin současně (priority).
• Z dobrého svědomí se stává člověk nemocným. Skrze nemoc se člověk spojuje s některým členem rodiny a když se uzdraví mívá špatné svědomí a tak znovu onemocní a vznikají chronické nemoci. Je zapotřebí rozšířit hranice svědomí.
• Je silnější než pohyby duše a pokud jdou proti sobě, tak vítězí.

Dynamikou systému, který se snaží podle hranic svědomí vyrovnat systém – uvést zpět do rovnováhy je slepá láska – slepá poslušnost. Protože je slepá, tak vyžaduje činy nikam nevedoucí odplaty zub za zub a oko za oko a činy vyžadující osobní oběti a ztráty na místě nejmenšího odporu – tedy přes nejslabší články v systému – tj. nejméně vědomé, utíkající od bolesti nebo nejmladší – tedy přes děti. Tyto oběti a ztráty je však nutno zase nějak vyvažovat a vzniká tak začarovaný kruh. Ze systémového hlediska jsou rodinné problémy neúspěšnými pokusy milovat a je proto zapotřebí přesměrovat lásku, která problém udržuje správným směrem.

Se všemi těmito tématy lze pracovat na seminářích konstelací uvedených v aktuální nabídce, resp. pravidelně na seminářích konstelací v Praze nebo v České Lípě. Ve zvláštních termínech pak i na jiných místech republiky

Typy pocitů

•Primární – láska, bolest, primární zármutek, primární pocit viny, hlad ..(zcela výjimečně také hněv, ale jako esenciální ochrana života, rovněž touha po pomstě – jako potřeba po vyvážení v systému může být za určitých předpokladů primárním pocitem), vytváří sílu k akci, jsou jednoduché a přímé, činí nás zranitelnými a proto přináší strach z těchto pocitů. Pomáhají přijmout vnitřní odpovědnost (dovedou nás např. na hřbitov si popovídat s předky, dovedou nás k omluvě, nápravě, změně postoje či chování atd.). Mohou být krátké, ale intenzivní. Spolehlivě nás vedou – není třeba se obávat, mají své hranice – nejdou dál, než je nutné. Jsou důležité pro konstelační práci.

•Sekundární – vztek, žárlivost, zlost, strach, ukřivděnost, sebelítost, sebeobviňování, sekundární trvající zármutek, sekundární pocit viny – utrpení,….jde o interpretace našeho života, zabraňují cítění primárních pocitů – jde o útěk před primárními pocity a o zachování stavu, zamezení akce. Identifikace s nimi uvězňuje, nutí druhé jednat podle našich představ a her, pomáhají prosazovat vlastní pravdy (manipulace). Přinášejí slabost, přesvědčují okolí, že potřebujeme pomoc, že nemůžeme sami jednat. Často mohou mít dramatické projevy a trvají dlouho, nemají žádné hranice. Přinutí nás přijmout trest (odpovědnost) ve vnějším světě – např. u soudu, protože jsme nepřijali vnitřní odpovědnost.

•Systemické (systémové) - Skutečné pocity, které nepatří nám, ale přicházejí ze systému. Nemusíme je vůbec cítit, ale následujeme je. Lidé cítí cizí systémové pocity a pak je hájí, jako vlastní, činí podle nich a nesou za ně odpovědnost. Systémové vlivy nejsou výmluvou před odpovědností. V RK ukazují na zapletení v systému – na potlačené primární pocity

•Metapocity – nás přesahující kvality – odvaha, čestnost, láska (nadosobní, vyšší), energie, síla, tichost – dávají život, posilují, dávají smysl života

 

Se všemi těmito tématy lze pracovat na seminářích konstelací uvedených v aktuální nabídce, resp. pravidelně na seminářích konstelací v Praze nebo v České Lípě. Ve zvláštních termínech pak i na jiných místech republiky

Zakladatel metody rodinných konstelací a pohybu duše.

Zakladatelem této systemické rodinné terapie tzv. metody rodinných konstelací, která využívá zmíněných vlastností rodinného systému je Bert Hellinger.

Bert Hellinger narozen 1925, studoval filosofii, theologii a pedagogiku a pracoval šestnáct let jako člen katolické mise u kmene Zulu v Jižní Africe. Potom studoval psychoanalýzu, NLP, hypnoterapii, skupinovou dynamiku, transakční analýzu a primární terapii. Přitom si povšiml, že existuje jakási úroveň pocitů, která nepramení z osobního života konkrétního jedince. Po dlouhém výzkumu objevil, že tyto pocity mají původ v předchozí generaci originální rodiny. A nejedná se pouze o členy, které dotyčný jedinec znal, ale také o ty, které nikdy nepotkal, kteří zemřeli, či byli z rodiny vyloučeni. Tito lidé jsou ve skutečnosti v systému rodiny přítomni a na jednotlivé členy mají stále vliv, a to někdy velmi nebezpečný vliv ústící do chorob, nehod či náhlých úmrtí. Mnoho odborníků se nyní shoduje na tom, že více jak polovina našich potíží nepramení z naší individuální historie, ale z historie systému celé rodiny a z toho důvodu techniky zaměřené na práci s jedincem nejsou často účinné a je zapotřebí použít tzv. systemické terapie. Bert Hellinger dnes patří k nejvíce inovačním a diskutovaným představitelům nových směrů ve vývojové a transformační psychologii.

 

Se všemi těmito tématy lze pracovat na seminářích konstelací uvedených v aktuální nabídce, resp. pravidelně na seminářích konstelací v Praze nebo v České Lípě. Ve zvláštních termínech pak i na jiných místech republiky

Schéma metody

Pracuje se v bezpečném prostředí ve skupině minimálně 10-15 osob a je vhodné znát základní informace o své rodině (případně firmě), vč. různých neobvyklých událostí. Pro řešení vztahů v systému postačuje přítomnost pouze jednoho zainteresovaného zástupce. Jedna obvyklá konstelace trvá cca 45-60 minut (ale může být i velmi krátká nebo výjimečně i o něco delší). Mezi jednotlivými konstelacemi se mohou dělat kratičké přestávky. Všichni zúčastnění jsou vyzváni k zachování mlčenlivosti sdělených či odhalených skutečností ve vazbě na konkrétní osoby. Jakékoliv předávání referencí a sdílení zkušeností z této práce by tedy nemělo probíhat jmenovitě.

Sdělení holých faktů a důležitých událostí v systému – bez osobních interpretací, lektor není na žádné straně. Lektor může požadovat od klienta potvrzení rozhodnutí a odvahy pro řešení problému a podívat se na věc – např. pro partnerské problémy, nemoci apod.

Určení zástupců systému lektorem pro následnou práci (určení rolí do konstelace).

Výběr zástupců (zástupných rolí) vybraných členů systému – velký význam pro účastníka má i účast na cizí roli (nejen z vlastní konstelace)

Intuitivní rozmístění zadavatelem zástupců systému vprostoru (včetně zástupce zadavatele konstelace) = postavení konstelace

Vnímání a sdělování skutečných vlastních pocitů

• Nejde o mentální tvoření – vymýšlení rolí dle nějakých pravidel.
• Nejde o víru ve fungování přenosu pocitů na zástupce, ale o upřímnost ke svým pocitům.
• Hledání dynamiky systému.

Přesun pozic – postavení v konstelaci (řízený nebo následování pocitů) – přináší změny pocitů.

Malé rituály – ale není tlak něco dělat (svobodná volba) – nabídka dovolit řádům lásky se projevit, projevy úcty a pod.

Nové přejmenování – vyznačení (přeznačení) – soudů, interpretací dění a situací: oběť, agresor, špatný, slabý, negativních pohledů na pozitivní….

Nová konstelace vedoucí krovnováze systému – dle řádů lásky nikoliv dle představ klienta – zadavatele konstelace, či lektora!

Zadavatel konstelace pozoruje pocity zástupců a přijímá je jako skutečné pocity na hlubší úrovni (nesnaží se hájit své vědomé pocity, názory či zájmy).

• Spojení se skutečnými pocity nás posiluje pro svobodný život, kdežto spojení se sekundárním pocity a systemickým pocity posiluje identifikaci se systemickou rolí.
• o Přijímání osudu se vším, co přináší – přináší celkovou integritu osobnosti, sílu a důstojnost.

Výměna zástupce se zadavatelem konstelace.

Přijetí této nové konstelace zadavatelem .

Vystoupení zrolí zástupců .

Působení nové konstelace a vnitřních změn a postojů včase a sledování změn. Co nejméně interpretací a rozborů. Nepůsobí vědění, ale dotyk na duši, změna vnitřního obrazu.

Výsledné postavení – řešení konstelace – jde vždy o momentální řešení – nemusí být konečným stavem, ale přechodným stavem, který se může změnit. Někdy je zapotřebí něco nejprve zažít a zvědomit.

• Takto je to často u partnerských vztahů.
  
  
  • Může tak zaniknout starý špatný základ vztahu a dát tak prostor pro vznik nového
  • Zjevný rozchod v konstelaci, může přinést následně do vztahu odpovědnost a primární pocity a stát se v důsledku rovněž novým začátkem.
  • Přiblížení partnerů v konstelaci (zdánlivé napravení vztahu) může naopak dát sílu pro odpovědný a bezproblémový rozchod a svobodnou volbu.
• Podobně nelze absolutizovat ani žádný jiný výsledný obraz konstelace neboť může mít svou vývojovou dynamiku. Například obraz konstelace ukazující na zatajeného pravého otce může být pravdivý (podle statistik má 9 osob ze 100 jiného biologického otce, než si myslí nebo je oficiálně prezentováno), ale může například také pouze ukazovat na problematický vztah mezi rodičem a jeho vlastním potomkem....

Návrat zRK do reality každodenního života

• Nelze předvídat vliv na ostatní členy systému – mají otevřené dveře, ale je to jejich svobodná volba, často cítí, že se něco děje, ale nerozumí tomu, mohou taky cítit přeskupení odpovědnosti, břemen a pocitů, mohou vnímat přijetí-uznání apod.
• Co říct a co neříct, co dělat – není recept, není povinnost cokoliv dělat či říkat, ale někdy vznikne vnitřní potřeba něco říct, něco uznat, omluvit se, stanovit pravidla, obhájit si, někoho navštívit, něco vyřešit…. Nenutit se do něčeho a nechat působit, dát prostor prožitku, využít nabízených možností.
• Možné obavy z možného konfliktu v systému – konflikt je možný, ale zda je konflikt vhodný pro náš život či nikoliv nemůžeme nikdy dopředu a z krátkodobého subjektivního pohledu soudit..
• Změny lze pozorovat:
  
  
  • Většinou okamžitě po RK se změní osobní vnímání a porozumění lidem obecně, zvláště členům systému.
  • Některé změny (osobní či v celém systému) se projevují jemně a méně nápadně (ale ne méně účinně) třeba půl roku či rok po RK. Není důležité jestli se lidé cítí po RK šťastně, ale jaké jsou vidět změny v životě člověka třeba po několika letech.
  • Některé změny mohou být až překvapivě silné a intenzivní. Mohou se přihodit různá „náhodná“ setkání s důležitými osobami systému, vyjevit nové neznámé skutečnosti.
  • V následujících několika dnech až týdnech ještě mohou doznívat některé spuštěné procesy v člověku a mohou být provázeny zvýšenou citlivostí až přecitlivělostí na některé podněty (trpělivě přijímat změny) nebo také pocitem někdy až silné euforie (pak užít si, ale nepodlehnout).
  • Vhodné je provádění uzemňující činnosti.
  Se všemi těmito tématy lze pracovat na seminářích konstelací uvedených v aktuální nabídce, resp. pravidelně na seminářích konstelací v Praze nebo v České Lípě. Ve zvláštních termínech pak i na jiných místech republiky
  

  

Systemické souvislosti vztahových systémů

Holografický model vztahových systémů

Typ přístupu ke konstelační systemické práci může být jednak čistě hravě-pragmatický nebo alternativní holografický. Pragmatický tím, že bez ohledu na porozumění zástupným rolím, přenosům a projekcím lze názorně přijímat porozumění systémovým pravidlům, přijímat inspiraci z této rodinné či firemní hry. Holografický proto, že každý vztahový systém můžeme vnímat také jako hologram (holografický obraz tohoto systému), kde z každé části celku lze vyvolat obraz tohoto celku. Jinými slovy to také znamená, že každý člen určitého systému sebou nese obraz tohoto celého systému, čehož lze využít pro práci s celým systémem.

1. Vysvětlení principu hologramu v obecné rovině:

• Holografie je trojrozměrná fotografie, která není založena na intenzitě světla, ale na vlnové povaze světla a interferenci světelných vln. Matematické základy této techniky položil britský vědec Dennis Gabor, který za své dílo obdržel Nobelovu cenu.
  
  Použití holografické techniky a holografických obrazů se dostává stále více do vědeckých aplikací i našeho běžného života. Existují holografické modely vesmíru, lidského mozku a těla, rozvíjí se holografická mikroskopie. Holografická fotografie má neuvěřitelnou kapacitu uchovávání informace, kdy na jeden jediný obrázek lze zaznamenat několik set holografických obrazů pomocí následných expozic, pod stejným či jiným úhlem. Následným osvětlením pod příslušnými úhly pak lze všechny tyto obrazy vyvolat zpět. V jedné postavě tak mohou být například ukryty obrazy obličejů jiných lidí, a to velice věrně a prostorově. Holografická mikroskopie umožňuje zachytit v jednom obrazu různé hloubky zaostření a studovat tak například list v celém řezu.
  
  Hologram vzniká rozštěpením laserového světla ve dva samostatné svazky paprsků. První paprsek (pracovní) se odrazí od objektu, který má být fotografován, v tomto případě od jablka. Pak je umožněno druhému paprsku (referenční), aby se srazil s odraženým světlem prvního, a výsledný interferenční obraz je zaznamenán na filmu – viz obr.1.

Obr.1 : Vytvoření holografického obrazu

Oproti normální fotografii obsahuje každá část kousku holografického filmu všechny informace o celku, takže pokud je holografická deska rozlámána na kousky-fragmenty, tak každý fragment může být použit pro rekonstrukci celého původního obrazu – viz obr.2. Paměť je tedy v hologramu rozptýlena a každá jeho část, obsahující úplnou difrakční strukturu, obsahuje kompletní informaci o zachyceném celku, pouze se s klesající velikostí fragmentu snižuje rozlišení vyvolaného obrazu.

Obr.2 : Vyvolání kompletního obrazu snímané reality (jablko) z fragmentů původního hologramu

1. 2. Aplikace na vztahový systém

Aplikací principu a možností hologramu a holografie na vztahové systémy můžeme tedy dostat velmi srozumitelný a logický model jejich fungování a dynamiky v nich. Pokud tedy například si:

• představíme, že naše pozornost spouští laser a nastavuje úhel svazku – pohledu na věc.
• za odražený pracovní paprsek dosadíme naše emoce,
• za referenční paprsek dosadíme naše vědomí,
• za holografickou desku dosadíme systémové svědomí dané skupiny lidí.
• za fragment holografické desky dosadíme svědomí jednotlivého člena systému.

Pozn.: Systémové svědomí přesahuje hranice vlastních zkušeností a názorů jednotlivce a je obtížné je nějak striktně definovat a uchopit, přesto má každý možnost ho cítit, cítit jeho tlak na sebe nebo vidět rozdílnost tohoto tlaku v různých národech, náboženských či jiných společenstvích, rodinách či firmách. To, co je někde morálním standardem je jinde zase nepřípustnou a zavrhovanou možností a není jednoduché se z této kontroly vymanit dokonce ani za předpokladu, že dotyčný člen systému s těmito pravidly vědomě nesouhlasí. Systémové svědomí můžeme tedy vnímat jako uložený řídící program, kontrolující naše myšlení, cítění i konání. (více viz Hranice systému).

Výsledný obraz pak bude obsahovat zachycené emoce ze vztahů a dějů v systému, reakce na ně a všechny neuskutečněné potřeby a tendence vyplývající z těchto vztahů (zachovávají si emoční náboj) a celkové tendence systému po návratu do emočně vyváženého a optimálního stavu.

Pokud tedy připustíme existenci nějaké takovéto aplikace hologramu na vztahové systémy, tak potom můžeme logicky vyvodit, že každý člen systému si sebou nese právě výše popsaný obraz celého vztahového systému, ke kterému patří, emoční obraz svých předků a jejich vztahů, potřeb a tendencí. Podobným způsobem se tento hologram utváří rovněž v dalších vztahových systémech – v zaměstnání, ve firmách a pod.

 

Se všemi těmito tématy lze pracovat na seminářích konstelací uvedených v aktuální nabídce, resp. pravidelně na seminářích konstelací v Praze nebo v České Lípě. Ve zvláštních termínech pak i na jiných místech republiky.

< Předchozí