Jak je to s vhodností práce s konstelacemi a traumatem ve vazbě na závažnost psychického problému? Nejsou některé případy už spíše na klasickou léčbu?

Kolem této otázky koluje mnoho neporozumění. Klasická léčba a medikace nemusí být vůbec překážkou terapeutické práce v konstelacích a s traumatem, ba právě naopak. Mám výbornou, více než 5-ti letou, zkušenost z efektivní práce i s psychiatrickými pacienty s medikací pomocí konstelací a práce s traumatem. Samozřejmě, že způsob práce je zapotřebí trochu přizpůsobit, ale to není problém.

Čemu je ovšem důležité porozumět, je zcela individuální potřeba četnosti terapeutické péče (skupinové i individuální). U složitějších případů totiž naprosto nepomůže návštěva jednou za měsíc na konstelacích nebo konzultaci, když tělo a duše klienta zažije sice nárazově uvolnění po setkání, ale traumatické strategie - obrany a kompenzace stačí velmi rychle problém přesunout do jiné oblasti nebo získané poznání a zkušenost využít naopak pro upevnění své vlády, svých skrytých záměrů. To je často důvodem proč se pak transformační proces (i přes kvalitní péči bez retraumatizací) neposouvá a nebo stále točí dokola stavy nahoru a dolů. V těchto případech je zapotřebí zvolit opravdu třeba i denní režim. Z těchto důvodů se rovněž i při klasiclé léčbě osvědčily denní stacionáře či měsíční pobyty apod. Pokud se toto nezohlední, tak klient může pravidelně chodit na konstelace jednou za měsíc a k tomu jednu konzultaci, tak mu to možná pomáhá přežít, ale nic to u něj nevyřeší. Tento neúspěch pak není v žádném případě o vhodnosti metody, ale o nedostatečné četnosti, nevhodném rytmu terapeutické práce.