Typy pocitů a zdrojové Esence

Primární – blaho, radost, štěstí, bolest, spokojenost, dostatek, respekt, primární strach, odpudivost a přitažlivost, a dále primární pudové pocity (hlad, žízeň, touha, sexuální touha, primární agrese-hněv, jako esenciální ochrana života), .... , vytváří sílu k akci, jsou jednoduché a přímé, činí nás zranitelnými a proto vyvolávají někdy i strach z těchto pocitů. Pomáhají přijmout vnitřní odpovědnost dovedou nás k omluvě, nápravě, změně postoje či chování atd.). Mohou být krátké, ale intenzivní. Spolehlivě nás vedou – není třeba se obávat, mají své hranice – nejdou dál, než je nutné.

Sekundární – vztek, žárlivost, zlost, sekundární strach, sekundární smích-veselí, ukřivděnost, sebelítost, sebeobviňování, sekundární trvající zármutek, pocit viny – utrpení, pomsta, sekundární iluzorní štěstí a blaho, pocity odmítání, popírání apod. … jde o interpretace našeho života, které zabraňují cítění primárních pocitů a vnímání reality takové , jaká je – jde o útěk a zachování stavu, zamezení akce. Identifikace s nimi uvězňuje, nutí druhé jednat podle našich představ a her, pomáhají prosazovat vlastní pravdy (manipulace). Přinášejí slabost, přesvědčují okolí, že potřebujeme pomoc, že nemůžeme sami jednat. Často mohou mít dramatické projevy a trvají dlouho, nemají žádné hranice. Přinutí nás přijmout trest ("odpovědnost") ve vnějším světě – např. u soudu, protože jsme nepřijali vnitřní odpovědnost. Jsou součástí traumatických strategií sloužících k vyvážení systému a nebo uvolňování zadržených traumatických strategií.

Systemické (systémové) - Skutečné pocity, které nepatří nám, ale přicházejí ze systému. Nemusíme je vůbec cítit, ale následujeme je a nebo je cítíme a považujeme za vlastní, i když tomu tak není. Lidé cítí cizí systémové pocity a pak je hájí, jako vlastní, činí podle nich a nesou za ně odpovědnost. Systémové pocity jsou často vázány na parazitické odštěpené identity předků v naší duši. Systémové vlivy nejsou výmluvou před odpovědností, ale ukazují na zapletení v systému, na potlačené primární pocity a zmatení v naších a parazitických identitách.

 

Metapocity - provází a pomáhají identifikovat naše zdrojové Esence, vychází z Esencí a našeho vědomí, propojující esenciální vědomí s Esencí samotnou, zachycují universální kvality do života jednotlivce a z nich teprve, či bez nich, pak pomocí pocitů vytváříme aspekty a hodnoty našeho života a reality.

Zdrojové Esence - nás přesahující rovnovážné kvalitativní stavy vědomé existence – láska, pravdivost, tichost, blízkost, sounáležitost, síla,....  dávají život a jeho smysl, jsou posilující a občerstvující, nebo naopak ulevující a oslabující dle toho, co je potřeba v dané fázi. Esence vytváří pevný bod naší identity - zrcadlí - odráží naše vědomí do bodu "já jsem, jsem který jsem". Více o konstelacích esencí zde.

Láska je obvykle považována za pocit, ale není to pocit, je to esence, rovnovážný nehodnotící a všepřijímající stav. Láska je často zaměňována s deficitní touhou po lásce a v běžném pojetí obsahuje celou řadu dalších traumatických přeznačení a destruktivních spojení hodnot, které pak umožňují nesmyslně tvrdit, že někdo žárlí z lásky, zabíjí a páchá násilí z lásky, válčí z lásky k bohu, obětuje se z lásky, uplatňuje svou autoritu, chce nám z lásky pomoci být lepším, z lásky poslouchá a nechá se řídit, z lásky se nechá zneužívat atd. .....

< Předchozí		Další >