Psychosomatické systémy

(Ing. Tomáš Půlpán, Shift-Centrum)

Cílem tohoto pojednání je ukázat na vztah MFK metody k psychosomatickým systémům, její pozici v nich a naznačit širokou škálu psychosomatických souvislostí a zapletení, kterou je potřeba vnímat při jakékoliv práci s tělem i naší psyché.

Cílem rozhodně není předat následující množství informací pro následné zpracování, ale spíše těmito informacemi vyvolat pocit o rozsahu a závažnosti vzájemných psychosomatických vlivů a souvislostí mezi psychosomatickým systémem klienta a běžnou práci fyzioterapeuta.

Skutečně můžeme mluvit o více vzájemně se prolínajících psychosomatických systémech, vytvářejících současně jeden společný systém, ve kterém pak, pro úspěšný proces ošetření, bez retraumatizací a toho, že by úleva, zlepšení a dosažené změny byly vykoupené přesunem problému do jiných oblasti života či fyzického těla či vytvářením kompenzačních a obranných iluzí, je naopak nutné a potřebné:

• pracovat s vědomím všech traumatických procesů a oblastí dopadu traumatu v systemickém pojetí celé traumatické struktury (vnitřní i vnější),
• přizpůsobit svůj přístup ke klientovi podle motivace a typu jeho vládnoucí identity, která ho přivádí,
• respektovat určitou časovou posloupnost jednotlivých kroků, probíhající proces a jeho směr v psychosomatických systémech,
• respektovat probíhající velmi individuální proces léčení a integrace,
• hledat možné řetězení traumatických událostí klienta v psycho-somatické oblasti,
• vyhnout se prvkům násilí či lokálního nesystémového přetěžování – tedy postupům, strategiím a technikám, které by v danou chvíli byly retraumatizující, a to i přes to, jestliže se jich klient, v rámci svých retraumatizačních strategií, sám dožaduje.

Jednotlivé psychosomatické systémy nejsou jen dílčími částmi či vrstvami celkového systému, ale spíše jeho komprimací do určité oblasti či procesu, ve které se prioritně projevuje (tělesná struktura a funkce, vnitřní struktura a funkce naší psyché, motivační struktura, časová struktura, logické úrovně, vztahy, atd…).

1. MFK metoda a MFK systém – jasná práce s tělem v systému, zpracovávající informace poskytnuté převážně tělem vedoucí k rozvinutí do celého psychosomatického systému a zpětně poskytující zpětnou vazbu o dosažených změnách v psyché  projevených v těle.

Zde hlavní význam metody vnímám:

• nejen ve práci v systému a velké efektivitě metody, která zde, zvláště v porovnání s jinými metodami, pracujícími s tělem jistě je,
• ale také v možnosti zprostředkování zkušenosti  vědomého kontaktu s vlastními psychosomatickými procesy a psycho-somatické zpětné vazby
• a v možnosti si je v budoucnu (stále více samostatně či s určitou MFK- pomocí) preventivně ošetřovat a odpovědně na ně reagovat
• a v možnosti, jak velmi elegantním a nenásilným, systemickým způsobem, uvolňovat zadržené traumatické energie!

 

2. Jako u všech fyzioterapeutických metod, by i u MFK metody mohla být určitá tendence, ve zdravotnictví a sportu formovaných terapeutů, se v oblasti vědomé motivace klientů a nabídce ošetření MFK metodou, zaměřit prioritně jen na oblast akutních problémů, zranění a bolestí, rehabilitace atd., ale je možné a potřebné rozšiřovat tuto nabídku do dalších konstruktivních částí vědomého motivačního systému:

– akutní pomoc – prevence – pravidelná vnitřní hygiena a uvolnění - psychosomatický trénink – sebepoznávání - psychoterapie – osobní rozvoj a koučink – zpětná vazba pro nejrůznější životní kroky – učení komunikace a řeči těla - potěšení …

Do oblasti motivace patří pro úplnost ovšem také skryté nevědomé motivace (viz dále 12 oblastí působení traumatu): např.: sebedestrukce - vytváření obranných iluzí – kompenzace – retraumatizace - hra na oběť …(skryté nevědomé motivace, se kterými mohou klienti rovněž často přicházet a často jsou k nim na různých místech hojně podporováni)

3. Dalším psychosomatickým systémem, který zachycuje určitou logickou posloupnost prožívání a fixace konkrétního problému do těla i duše a postup jeho zpětného uvolnění, je systém vycházející z tzv. Logic Level (logických úrovní). Tento proces je tvořen na sebe navazujícími kroky v určitých (níže uvedených) oblastech, které můžeme sledovat vždy v těle i v psyché a to v oblasti všech smyslů (pocitů-vizuálních obrazů-sluchu-čichu a hmatu – tzv. VAKOG systém), a kdy je zapotřebí pracovat na všech těchto úrovních i „zamrznutých“ smyslech, v posloupnosti těchto kroků a ve směru pohybu v léčivém procesu směrem ke zdroji nebo od něj, což znamená, že kontakt se zdroji může být využit buď pro vyléčení traumatického procesu nebo naopak k jeho fixaci, kdy jsou naše zdrojové zkušenosti skrytě zneužity v rámci útěkových - obranných a kompenzačních strategií, které pomohou problém jen obejít a zatlačit hlouběji.

• Posloupnost jednotlivých logických kroků a úrovní tedy je:

– prostředí (jak vnímám prostředí projevu problému) – chování a jednání (jak v něm reaguji) – dovednosti a schopnosti (co mohu či potřebuji umět) – přesvědčení (co k tomu vede) – hodnoty (proč, co to přináší) – nosná identita problému (kdo to vlastně zažívá, komu to něco přináší) – systemickém souvislosti (v jakých vztazích a souvislostech) – vědomý zdroj (zdrojová osobní zkušenost, smysl) – nový pohled zpět na problém a jeho přínos, záměr - nové systemickém souvislosti – nová zdrojová identita – jiné hodnoty – jiná přesvědčení – jiné dovednosti – nové jednání – nově vnímané a nově vytvářené prostředí.

• Což znamená:

– nesnažíme se hned tvořit nové způsoby jednání a rozvíjet nové schopnosti,

– ale nejdříve sledováním problému ve všech smyslových kanálech a v určitých oblastech a v na sebe navazujících krocích, odkryjeme nosnou identitu problému, její zapletení v problému a její motivaci

– a pak kontakt se zdrojem využijeme k pohledu zpět na traumatickou příčinu a její souvislosti,

– k uzavření a nové interpretaci události - novému otisku (re-imprintingu)

– a teprve pak k vytváření nových kroků s novou identitou a novými způsoby jednání a s novými schopnostmi.

• Pokud přeskočíme uvedenou fázi, tak jen zapouzdříme a fixujeme původní problém, který si bude hledat jinou cestu ven a jen posilujeme obrannou iluzi o tom, že je vše v pořádku a takto retraumatizujeme.
• 
  
• 4. Naprosto zásadním je vnímat a pracovat s vědomím psychosomatického systému oblastí a procesů působení traumatu. Můžeme definovat těchto 12 oblastí (každá s přímým či nepřímým projevem v těle):

• Každá z těchto oblastí vytváří dále svůj samostatný psychosomatický systém, projevující se tedy v psyché i v těle.

12 oblastí – systémů působení traumatu

1. oblast paměti a informací (informací o zdrojové události)
2. oblast identit – integrace vlastních vytěsněných částí psyché a dezintegrace parazitických částí
3. oblast traumatických strategií (obrany, prevence, kompenzace, retraumatizace…)
4. oblast vnímaných životních hodnot (přeznačení, spojení, viry v myšlení, iluze)
5. oblast motivace, skrytých zisků a ekologie vztahů v systému
6. oblast zapletení v systemických vztazích rodinného systému
7. oblast zdrojových esencí (Esence a další zdroje)
8. oblast zadržených traumatických energií (emoce, tělo)
9. oblast separačních a vývojových fází
10. oblast projevů traumatu v realitě klienta (konkrétní vnímání a prožívání iluze)
11. oblast ukotvení vnitřní struktury klienta (vědomí sama sebe, svých částí, procesů a dějů, jako bezpečné prostředí změny, místo iluzorních opěrných bodů a zmatků)

12. oblast ukotvení v nové realitě (vnímání a prožívání v realitě, nové možnosti a dovednosti, vytváření reality a emoční svoboda, svoboda myšlení)

• v  tomto systému si tedy můžeme začít uvědomovat:

– KDO to vlastně přichází pro ošetření, jaká identita je u klienta vládnoucí v tuto chvíli, či která ho dovedla k problému, a  také i jaké identitě klienta vydáme do rukou svou práci s nim,

– jaké motivy a jaké strategie má,

– v jaké fázi a procesu se nachází,

– jak vnímá realitu a cítí své tělo….

• Jinak totiž můžeme snadno, i s nejlepším úmyslem:

– klienta jen retraumatizovat

– podporovat a posilovat nějakou kompenzační identitu

– zbytečně bojovat s jeho obrannou identitou apod.

 

• Podívejme se (pro příklad) na některá nejčastější zapletení ve vztahové oblasti rodinného systému. (viz.oblast 6)

• Oblast zapletení na vztahové úrovni v naší psyché, zde bude pojmenována zřetelně, ale podívejme se i na jejich možná propojení na projevy v těle.

• Možnosti projevu v těle:

–        Stažení strachem a obrany – bloky

–        Smutek a slzy – dutiny, záněty

–        Vztek – žlučník, játra

–        Přetížení a oslabení – imunita, energie

–        Sebedestrukce, sebepoškozování

–        Nestabilita a nejistota projevená i v těle

–        Rozpolcenost a kastrace v ženské či mužské roli a projevu - sexualita

–        Sluch, zrak – filtry a snížené funkce

–        ….

Z podvědomého strachu o rodiče a své vlastní přežití, bere dítě na sebe to, co rodič odmítá či nemůže vidět a řešit.

Možnosti projevu v těle:

–        Přetížení, oslabení – záda, páteř, imunita

–        Smutek a slzy – dutiny, záněty

–        Vztek – žlučník, játra

–        Výprask od rodiče či kohokoliv – násilí a jeho dopady na tělo

–        Zástupná sebedestrukce, nemoci, oběť

 

Možnosti projevu v těle:

–        Sebedestrukce

–        Sebevraždy

–        Tragédie a úmrtí

–        Soudy a vězení s odpovídajícími dopady na tělo

–        Smutek, slzy – dutiny

–        Role oběti či černé ovce – zdraví obecně

 

Možnosti projevu v těle:

–        Odříznutí od zdroje života – nemoci, únava, problémy, spojování s rodiči nevědomým skrytým způsobem přes jeho problémy a zátěže

–        Zamrznutí v dětských reakcích – následky

–        Bojování a úsilí v činnostech

 

Možnosti projevu v těle:

–        Formy sebedestrukcí a různých závislostí s odpovídajícími dopady

–        Opakem imitace je odmítání, totální popření určitého způsobu, jednání – trvalý vzdor, agrese-obrany, bojování na více frontách

 

Možnosti projevu v těle:

–        Všechny role oběti a formy sebedestrukcí s možnými dopady na zdraví – přímo či nepřímo z pocitů křivdy a nenaplněného života

–        Potlačený vztek a nespokojenost, zahořklost, rezignace – žlučník, játra, rakovina

–        Opakování vzorců, které vedou k ukotvení stejných či podobných zdravotních problémů a nemocí

 

Možnosti projevu v těle:

–        Setrvávání v roli oběti vytváří další situace pro potvrzení této role, skrytou dominanci a manipulaci, přitahuje střety s násilím, závislost na negativních pocitech – dopady v mnoha oblastech

–        Snaha zapomenout na těžké okamžiky či úseky v životě a vytěsňování události a pocitů v nich, vede k poruchám paměti, stařecké demenci a ztrátě orientace, alzheimerově chorobě, omezení až ztrátě schopnosti cítit, omezení smyslového vnímání (co nechci vidět, slyšet, cítit), poruchy spánku apod. ….

 

 

Možnosti projevu v těle:

–        Splácení viny penězi, majetky, zdravím a vztahy a osobní spokojeností, snaha odčinit

–        Role oběti obecně, sebedestrukce, nemoci

 

Možnosti projevu v těle:

–        Zmatek, nedůvěra, nestabilita

–        Vztek a agrese, smutek – projevy v těle

–        Dokazování, úsilí, workoholismus - vyčerpání

–        Neustálé hledání v mnoha oblastech – nenaplnění, vyčerpání, střety a rány

 

Možnosti projevu v těle:

–        Opakování odmítnutí a zranění, řetězení zranění (nenaplněná obrana či touha) – nenaplnění, strach, sevření, bloky v těle,

–        fyzická zranění a úrazy od zástupných rodičů nebo přetěžováním v rámci strategií získávání pozornosti a ocenění (sportovní aktivity, kolektivy, autority)

 

Možnosti projevu v těle:

–        Gynekologické problémy (operace, myomy, záněty)

–        Sexualita, bezdětnost,

–        Sebedestrukce, nemoci, úrazy, smrt.

–        Řetězící se narkózy v rámci traumatických strategií (a pro ně vytvářené úrazy)

 

5. V rámci zmíněných traumatických strategií vzniká zcela specifický psychosomatický systém projevený v systému řetězení traumatických událostí (během pokračujícího života klienta), kdy často můžeme vysledovat opakující se fyzická zranění či situace a pocity, do kterých se klient opakovaně dostává, a kdy je zapotřebí nejen ošetřit akutní stav, ale hledat i zdrojovou událost tohoto řetězce.

Pro řetězení traumat mohou navíc být důležité úseky a zážitky prenatální a porodní.

6. Tyto všechny uvedené i neuvedené systémy jsou navíc pod vlivem zapletení ve vnímání času, tedy časového psychosomatického systému

– se kterým se všichni střetáváme v případech traumatického „zamrznutí“ v určité vývojové etapě či čase (identita traumatizovaného dítěte, snažícího se dokázat něco rodiči a získat jeho ocenění, pozornost … vedoucí pak např. k přetěžování, obětování se, sebedestrukci),

– „zamrznutí“ v čase nedokončené obranné strategie či nevyplněné touhy – neustálá obranná pozice (sevření) nebo nevědomé zástupné dokončování obrany – riziko nových zranění a úrazů

– nebo chyby v posloupnosti a prioritách časových fází (např. popření či preferování) různých strategií tréninku, práce, odpočinku apod.

– nebo opakované retraumatizace díky přeznačenému vnímání „co je minulost a co budoucnost“ ve snaze (místo přijetí a zpracování) udělat tlustou čáru za „ošklivou“ minulostí a dívat se jen vpřed, kdy ovšem směřování k minulosti (její opakování) a minulým zraněním je pak smutnou realitou, jen překrytou pomocnou iluzí.

Způsob práce a celkového přístupu k člověku (tělu i  psyché), který aplikuji a který respektuje uvedené psychosomatické systémy, 12 oblasti působení traumatu, běžící procesy a strategie, a který vytváří prostor pro jejich komplexní řešení mnohými metodami a technikami nebo je přímo specifickými přístupy a postupy ošetřuje, jsem nazval a definoval jako:

–         SiT System - Shift Integrative Therapeutic System (SIT Systém).

–        Tento systém je tedy ve velmi úzké vazbě a propojení na MFK metodu (systém) a počítá s její podporou.

Cílem pojednání nebylo blíže rozebírat jednotlivé systémy, oblasti a kroky (to je předmětem samostatných seminářů a výcviků v rámci MFK Institutu a Shift-Centra), ale:

– poukázat na rozsah toho, co vše ovlivňuje výsledek práce s tělem (nejde o to aby byl každý psychoterapeutem, ale stačí se zorientovat a klienta nasměrovat a nechat dál na něm)

– vést ke zvědomování a zohlednění toho, jaký je skutečný dosah a místo používané metody - terapie v rámci celého psychosomatického systému,

– uvědomování komu (identita, disociovaná část) nebo čemu (starategie, motivace) vlastně svým ošetřením sloužíme a co tím v důsledku vytváříme (realita x iluze, hodnoty).

– a současně také, jak velikou pákou působíme a s jakým dosahem, i při „prosté“ práci s tělem, zpětně na celý psychosomatický systém klienta, včetně jeho okolí a vztahů v něm!

Zjednodušeně a s mírnou nadsázkou řečeno, kdy masírováním, třeba jen malého svalu na těle klienta, působíme současně, díky uvedené páce, také na jeho partnerství, na jeho děti, celkové fyzické i duševní zdraví, zaměstnání a kariéru a obecně vztahy s lidmi.

Děkuji za pozornost.

< Předchozí		Další >