Tisk
Sdílet |

Jaký je rozdíl mezi reverzním syndromem a retraumatizací?

Reverzní syndrom je jev běžně známý ve všech celostních metodách léčby, které se nesnaží odstranit následek a snaží se léčit skutečné příčyny nemocí, je znám také jako průvodní jev při všech detoxikačních kůrách. Jedná se o to, že tak jak léčba pokračuje do hloubky k původním zdrojům problémů a zdravotních příznaků, tak se mohou znovu objevit tělesné reakce, bolesti, pocity, které tehdy příznakům předcházely, byly na jejich počátcích. Takže se stává, že člověk má najednou po určitou dobu stejné bolesti, stejný kožní problém, dospělý má příznaky jako dítě při zarděnkách nebo mu naskáče několik pupínků jak při planých neštovicích, rozbolího kloub nebo kost, jako když s ní byl kdysi dávno na operaci atd. Toto navíc mohou provázet i přímé detoxikační příznaky, jak se tělo horečně zbavuje toxických látek z jater či jiných orgánů. Při léčbě boreliózy se mohou otevřít stará zapouzdřená ložiska hluboko v orgánech a najednou výrazně stoupnou protilátky v krvi. Stejně tak se děje i ve všech psychických procesech, takže se mohou na určitou chvíli oběvit staré úzkosti a strachy, bolesti včetně odpovídajících somatizačních projevů. Toto se děje vždy na omezenou kratší dobu, kdy máme příležitost jev použít pro sebe, pro svou integraci a ukončení traumatických strategií a ošetřit oblasti dopadu traumatu. Pro tento proces je vždy, dobré aby byla vytvořena nová vnitřní struktura u klienta, aby věděl co se děje a jak s tímto jevem může zacházet.

Tyto příznaky mohou mít tendenci se objevovat opakovaně i zcela spontánně či nahodile při různých spouštěcích stimulech (trigger), jako pokus našich vnitřních částí o dovolání se pozornosti a dokončení procesu. Pokud se toto takto děje, je na každém zda tento jev zpozoruje a rozhodne se s ním něco dělat.

Pro retraumatizaci je typické, že se proces zraňování opakuje znovu a znovu, člověk znovu zamrzá nebo je pohlcen neúnosnými pocity a nebo znovu nenachází jiné řešení, takže opakuje staré strategie a vlastně znovu se zraňuje. Znovu si přehrává stejné situace na sobě či na svém okolí (často na dětech či klientech) bez nějaké realizované změny či posunu.

Při léčivém reverzním procesu či integraci v rámci léčení psychického traumatu se mohou objevit stejné příznaky a jevy, ale nikdy netrvají tak dlouho, nejsou až tak hrozné, a vidíme už jiné nové možnosti řešení, nové strategie a pomalu se je učíme a zkoušíme, vytváří se nová vnitřní struktura.

Bohužel někteří terapeuti, neznalí těchto procesů a sami zamrzlí v nějaké traumatické fázi pak buď:

Pokud by nějaké nepříjemné projevy po terapii či konstelaci trvaly příliš dlouho bez nějaké změny, nového pochopení, nového kroku a zkušenosti, nějakého posunu, tak je někde chyba a je třeba se na problém podívat znovu a ošetřit traumatické procesy.

Horší ovšem je, že v mnohých případech k retraumatizaci dojde, protože si klient s terapeutem jen přehrají svá traumata a upevní své obranné či kompenzační traumatické strategie. Takto dokonce mohou odcházet s pocitem naplnění a spokojenosti, ale skutečný problém ovšem zasouvají hlouběji do své duše nebo do jiné oblasti svého těla či života. Pak mohou mluvit i o reverzních syndromech, ale jsou to ve skutečnosti retraumatizace.