Rodinné Konstelace

poradenství, orientální tanec, terapie a meditace, koučování, NLP

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
info@shift-centrum.com tel.: 734 701 861, | 739 261 043

Email Tisk PDF

logotyp

Trauma a terapie

(práce s traumatem)

 

.

Veškeré individuální konzultace a terapie, stejně jako skupinové workshopy a semináře probíhají v rámci specifického přístupu SiT Systému.

.

Co je trauma

Je mnoho definic traumatu, ale v zásadě jde z pohledu psychoterapie o proces, ve kterém je jedinec vystaven násilí, ohrožení života, fyzického či psychického zdraví, kdy selhaly obranné mechanismy a systém zpracování pocitů a vjemů v mozku a těle je natolik přetížen, že spouští filtrační a pudové automatické reakce módu přežití, včetně strukturálních změn v naši psyché, prostřednictvím vytěsnění (disociace) části naší psyché, naší identity, což se projeví ve všech dále uvedených oblastech.

Traumatický zážitek aktivuje a ukládá se ve specifických částech našeho mozku, jakými jsou amygdala a hippocampus a po odpojení racionálních center se spouští přímá cesta, přes tzv. hadí-reptiloidní pudovou část mozku, k reakcím přežití (útěk, útok, zmrznutí).


Můžeme rozlišit traumata:

  • traumata během vlastního života
  • prenatální a porodní traumata
  • systemická traumata (přenosy z rodinného systému)

a nebo traumata:

  • bodová traumata (jednotlivé krátké události) - přepadení, úrazy, náhlé ztráty blízkých, svědectví násilných činů, narkózy, ztráty vědomí
  • dlouhodobá traumata - těžké úseky života, dětství, trvalé násilí a bolest,
  • vývojová traumata - traumata z nenasycení v jednotlivých vývojových etapách, nezpracovaná archetypální témata
  • separační traumata - traumata spojená s nedokončenými či probíhajícími separačními procesy
  • esenciální traumata - odpojení od našich zdrojových esencí vedoucí ke ztrátě vědomí KDO JSEM JÁ
  • traumata vložených virových vzorců v myšlení a vnímání - zvláštní druh traumatu, většinou bodově vložených a dlouhodobě působících, sloužících ke kontrole a ovládání jedince i davu a udržování v iluzích a deficitních potřebách. Viry v myšlení nás mohou v určité chvíli chránit, strážit či kompenzovat trauma v zájmu našeho přežití, jindy mohou být slepě a nevědomě opakovány a nebo mohou být záměrně vkládány s důvodu kontroly a touhy po moci.

Také můžeme rozlišovat traumata:

traumata z přerušeného sblížení, traumata ze ztráty blízké osoby, traumata oddělení od matky, traumata násilný činů (prožitých či svědčených), traumata popřených kořenů, válečná traumata .....

.

Co je potřeba

.

Pro úspěšnou práci s traumaty a trvalé změny

(bez retraumatizací a bez toho, že by byly vykoupené přesunem problému do jiných oblasti života či fyzického těla nebo vytvořením nové iluze či jiné chyby),

je zapotřebí pracovat s vědomím všech traumatických procesů a oblastí dopadu traumatu v systemickém pojetí celé traumatické struktury (vnitřní i vnější).

Je rovněž zapotřebí respektovat určitou časovou posloupnost jednotlivých kroků a probíhající velmi individuální proces léčení a integrace,

je zapotřebí se vyhnout prvkům násilí - postupům, strategiím a technikám, které by v danou chvíli byly retraumatizující, a to i přes to, jestliže se jich klient, v rámci svých retraumatizačních strategií, sám dožaduje.

.

OBLASTI PŮSOBENÍ TRAUMAT A PRÁCE S NIMI JSOU:


1.            OBLAST PAMĚTI A INFORMACÍ  (INFORMACÍ O ZDROJOVÉ UDÁLOSTI).

2.            OBLAST IDENTIT - INTEGRACE VLASTNÍCH VYTĚSNĚNÝCH ČÁSTÍ A DEZINTEGRACE PARAZITICKÝCH ČÁSTÍ

3.            OBLAST TRAUMATICKÝCH STRATEGIÍ (OBRANY, PREVENCE, KOMPENZACE, RETRAUMATIZACE)

4.            OBLAST VNÍMANÝCH ŽIVOTNÍCH HODNOT (PŘEZNAČENÍ, SPOJENÍ, VIRY V MYŠLENÍ, ILUZE)

5.            OBLAST MOTIVACE, SKRYTÝCH ZISKŮ A EKOLOGIE VZTAHŮ V SYSTÉMU

6.            OBLAST ZAPLETENÍ V SYSTEMICKÝCH VZTAZÍCH RODINNÉHO SYSTÉMU.

7.            OBLAST ZDROJOVÝCH ESENCÍ (ESENCE A DALŠÍ ZDROJE)

8.            OBLAST ZADRŽENÝCH TRAUMATICKÝCH ENERGIÍ (EMOCE, TĚLO)

9.            OBLAST SEPARAČNÍCH A VÝVOJOVÝCH FÁZÍ

10.        OBLAST PROJEVŮ TRAUMATU V REALITĚ KLIENTA (KONKRÉTNÍ VNÍMÁNÍ A PROŽÍVÁNÍ ILUZE).

11.        OBLAST UKOTVENÍ VNITŘNÍ STRUKTURY KLIENTA  (VĚDOMÍ SAMA SEBE, SVÝCH ČÁSTÍ, PROCESŮ A DĚJŮ, JAKO BEZPEČNÉ PROSTŘEDÍ ZMĚNY MÍSTO ILUZORNÍCH OPĚRNÝCH BODŮ A ZMATKŮ).

12.        OBLAST UKOTVENÍ V NOVÉ REALITĚ  (VNÍMÁNÍ A PROŽÍVÁNÍ V REALITĚ, NOVÉ MOŽNOSTI a dovednosti, VYTVÁŘENÍ REALITY A EMOČNÍ SVOBODA, SVOBODA MYŠLENÍ).

.

V tomto systému oblastí působení traumat si tedy můžeme začít uvědomovat, KDO to ve mně vlastně má problém, prožívá to či ono, jaká identita je v tu chvíli vládnoucí, či která vytváří problém, jaké motivy a jaké strategie má, v jaké fázi a procesu se nachází, jak vnímá realitu a cítí své tělo…. Pokud totiž nemáme toto rozlišení, tak snadno i s nejlepším úmyslem, spouštíme proces retraumatizace a podporujeme nějakou kompenzační identitu nebo zbytečně bojujeme s obrannou identitou apod.

Přeznačené hodnoty a vnitřní identity

Stěžejní oblastí pro úspěšnou komplexní práci, je oblast přeznačených hodnot. Od této oblasti se odvíjí naprosto vše v našem životě, odráží náš způsob vytváření reality nebo iluzorní reality (iluze, matrixu). Abychom mohli úspěšně léčit/opravovat přeznačené hodnoty, musíme pochopitelně pracovat s vnitřními identitami (práce s nimi je zcela zásadní ), které toto přeznačení hodnot vytvořily, s jejich motivacemistrategiemi a s jejich zapletením atd.. Práce s identitami je zásadní  předpoklad pro integrační proces (vč. dezintegrace parazitických částí) a pro práci bez retraumatizací.

Bez úspěšné práce s přeznačenými hodnotami můžeme totiž zpracovat třeba všechna stará a systemická traumata v dalších oblastech, ale je jen otázkou času, kdy vytvoříme traumata nová! Stále pak totiž zůstává kolem nás celé prostředí (ve kterém se dále pohybujeme), které je stále jen vězením ve zmateném vnímání hodnot a vytvořených iluzích, a o kterém však dotyčný ani neví, přestože na něj stále retraumatizujícím způsobem působí.


Uvolňování traumatických energií z tělesných bloků a pancířů

 - aby nedocházelo k retraumatizaci je pro tuto oblast velmi důležité:
  • Pracovat se zohledněním typu traumatické strategie při vzniku traumatu, tedy preferovat jiné a nové strategie.
  • Pracovat v celém systému těla a jeho dílčích částí.
  • Pracovat se zohledněním symetrické kompenzace v těle.
  • Zohledňovat řetězení traumat a jejich posloupnosti ukládání v těle.
  • Pracovat se zamrznutou resp. úlevovou traumatickou pozicí těla a sdělením, které nám takto předává (pokud bychom bez toho začli tělo hned napravovat a cvičit, lámat a tlačit do teoreticky ideální polohy či násilím přinutili najít jinou úlevovou polohu, tak jen hrubě retraumatizujeme)
  • Preferovat nepřímou cestu k uvolnění tělesných bloků a pancířů.
  • V případě přímé práce s oblastmi tělesných bloků a pancířů pak využít primárně uvolnění přes neurolymfatické body, trigger pointy, tender pointy a reflexní body (ideálně v systému MFK), a to formou velmi individuálně zvoleného kontaktu (adekvátní tlak či masáž, dotek, komunikace s body, hlazení, prostor pro svobodné vyjádření či katarzi ...) v určité posloupnosti a řetězcích traumatického zapletení v částech těla, nebo přes systemickou práci s kraniosakrálním systémem - viz. CST.
  •  Silovější, avšak adekvátní stimulaci, jde uplatnit jen ve fázi spojování s traumatickou událostí, ale rozhodně ne v dalších fázích zpracování této události, kdy je naopak většinou zapotřebí použít tehdy deficitní strategie (přijetí, hlazení, dotek, slovo, zvuk, svobodný prostor pro jakýkoliv projev a vyjádření....). Je tedy zapotřebí rozlišovat určité fáze v celém procesu uvolňování zadržených traumatických energií. Tyto fáze jsou: spojení s událostí-spojení s vytěsněnými a zúčastněnými částmi-jejich svobodné vyjádření-ukončování nedokončených startegií-přijetí reality-uvolnění-nové strategie a nová realita.
  • Vést klienta k uvolnění traumatické energie pod jeho vlastním vedením či spontánně, tedy vytvářet bezpečný prostor pro jeho jakýkoliv svobodný projev, jen s lehkou a bezpečnou stimulací bez násilných externích zásahů. Tento princip je základní i pro všechny další techniky na uvolnění traumatických bloků v těle.
  • Práci s tělem propojit vždy s detoxikací celého těla a zbavováním patogenních, parazitických organismů v našem těle, co by strážců traumatu a traumatických bloků v těle.
  • - více o tomto bodě zde.
- Silové uvolňovací techniky (používané v některých terapeutických přístupech) sice mohou uvolnit dávku zadržených energií, mohou nám i pomoci spojit se s vytěsněnými identitami, ale mohou rovněž vytvářet kompenzační traumata v jiné části těla, tedy přesunout energie a bloky do jiné části těla a hlavně nám fixují strategii životních kroků, posunů a změn na externí zásah vyšší silnější autority a na násilí, fixují v nás také traumatické spojení hodnoty "pomáhání" s násilím a tím vším podporují vytváření obranných a kompenzačních iluzí a retraumatizují naši dětskou zraněnou část a vytváří předpoklad pro šíření těchto traumatických strategií dál. Je zásadní rozdíl, jestli získáme první zkušenost, že už můžeme sami nechat proběhnout uvolnění zadržených traumatických energií a emocí ve vlastní režii (což kdysi nepřicházelo v úvahu) spontánním a svobodným projevem těla a nebo naopak jen pod externí direktivou, jen s omezeným pohybem a pod násilím. .

Řetězení traumat

Neřešená traumata mají v rámci nezrealizovaných obranných starategií, nenaplněných potřeb a vytěsněných částí ve snaze dokončit proces, kompenzovat, přivolat pomoc a pozornost, ukázat své zranění, dovolat se spravedlnosti či uvolnit zadržené energie, zcela zásadní vliv na nevědomé vytváření reality kolem nás, takže dochází často k tendencím dostávat se do podobných situací a rozhodování v nich, nebo fyzických traumatických poloh, pocitů a stavů, jako u zdrojového traumatu, takže vznikají celé řetězce na sebe navazujících traumatických zážitků. Tyto řetězce je důležité se snažit identifikovat a nejen ošetřit jednotlivá traumata, ale hledat také zdrojové trauma. Počátky těchto řetězců (pod přímým vlivem traumatického zapletení v rodinném systému) se často začínají fixovat v našem životě už v našem prenatálním období či při porodu.

.

Retraumatizace

Retraumatizace je takový děj, který spojuje znovu člověka se zdrojovou traumatickou událostí, s tehdejší konfrontací s násilím a bolestí, tehdejší bezmocí a nenaplněnými potřebami-obranami či způsoby tehdejších obranných a kompenzačních strategií, a to bez vedení k ukončení a změně těchto procesů nebo vede k popření-odsouzení vlastních vytěsněných-zavržených části naší psyché nebo v nás potvrzuje spojení s vytěsněnými parazitickými částmi našich předků a potvrzuje přeznačené hodnoty a pomocné iluze bez impulsů k vnitřní integraci a vytváření nové vnitřní struktury jedince.

Při retraumatizaci se aktivují v mozku oblasti, které nás spojují se vzpomínkama na traumatickou událost, prožitými emocemi a iracionálníh pudových reakcí a obran v módu přežití. (amygdala, hippocampus,....)

Každá retraumatizace upevňuje staré obranné či kompenzačí strategie (současně už destruktivní), ukotvuje iluzi a nevědomé procesy se zmatkem v naší identitě a často vede k další a další disociaci naší psyché a filtrování naší schopnosti svobodné emocionální akce a reakce stejně jako používání našich smyslů.

Stejně jako obrana traumatizovaných vytěsněných částí a udržení náročných kompenzačních a preventivních strategií tak každá retraumatizace vyčerpává naše energetické zdroje a motivace pro změnu.


Retraumatizace může být :

  1. zcela nevědomá - způsobená opakováním starých vzorců jednání, myšlení a přesvědčení
  2. zcela vědomá za účelem získání kontroly a vlády nad někým či určitou skupinou, národy ...
  3. nevědomě přeznačená na vědomou vlastní pozitivní potřebu, v rámci vlastních nevědomých kompenzačních strategií či nedokončených obranných strategií, v nevědomé naději na ukončení traumatického procesu,
  4. nevědomě přeznačená na uvědomělou potřebu těch "nevědomých druhých" v rámci vlastních nevědomých kompenzačních strategií či nedokončených obranných strategií a ztráty kontaktu se svými disociovanými částmi a potřeby s nimi zůstat v kontaktu alespoň zástupným způsobem,
  5. projevem nevědomé potřeby po zpracování separačních a vývojových témat a udržení iluze, že tento proces probíhá
  6. náhodná - kdy se nějaký podnět, děj, pocit, čas, slovo atd. stane spouštěčem původní či nezrealizované reakce spojené se zdrojovým traumatem (tzv. Trigger) - tento jev byl popsán jako post- traumatický stresový syndrom (PTSS, PTSD) u bývalých vojáků.

 

Přehled nejčastějších retraumatizačních nešvarů lektorů a terapeutů při individuální či skupinové práci:

  • lektor manipuluje-posouvá postavy zástupců podle svých představ či ideálních vzorů, jako s figurkami na šachovnici
  • lektor vede k iluzornímu šťastnému konci (ideálnímu obrazu), který však neodpovídá realitě, ale deficitním nenasyceným přáním a v něm klienta nechá nebo ho do něj násilím vtlačí (často se slovy "a takto si to vem")
  • lektor spojuje klienta se zdroji a místo pro posílení k vyřešení traumatu a konfrontaci s realitou, tak zneužije posílení zdrojem v rámci únikové-obranné strategie a odvrácení pozornosti a vytváření iluzí,
  • lektor fixuje dosažené změny a další životní kroky na iluzorní pozitivní představy (halucinace), které odpovídají víc jeho přáním, než realitě
  • lektor spojuje klienta přímo se zdrojovými ženskými či mužskými energiemi a principy v odpovídající linii (v jejich traumaty přeznačené a ovlivněné deficitní podobě) a prohlubuje tak zmatek ve vnímání mužského a ženského principu, deficitních pocitů s pocity sounáležitosti a síly,
  • lektor prosazuje násilím autoritu terapeuta-vedoucího, jako rodič na dítěti
  • lektor se snaží kontrolovat dění v celé skupině a nepracuje phenomenologicky (nevyužívá, ale potlačuje spontánně zjevované děje a témata - fenomény ve skupině či u klienta a nerespektuje tak autoritu systému skupiny a reálné potřeby systému klienta)
  • lektor nevnímá nebo zneužívá zástupné projekce ve vztahu klient-terapeut a klient-skupina
  • lektor nerespektuje systém klienta a jeho zrcadlený stav a snaží se ho hned kontrolovat, umlčovat, říkat jak má mluvit a co, jak mnoho atd
  • lektor se snaží držet určitého svého stylu práce (konstelování, terapie) a nerespektuje tak reálný systém klienta (např. vždy takové tiché, klidné, veselé, krátké, vážné, divoké, spořádané konstelace....). Stejně tak se klient retraumatizuje sám, pokud si podle stylu vybírá terapeuta.
  • lektor prosazuje násilím autoritu rodiče před klientem-dítětem, navíc bez toho, že by došlo k respektování jeho zraněné - zneužité části právě jeho rodičem
  • lektor retraumatizuje dětské traumatizované části klienta nakládáním a tlačením do odpovědnosti, která těmto částem nepřísluší (nutí je chovat se dospěle a odpovědně) či zastrašováním možnými následky
  • lektor dopustí nereálné usmiřování a spojování "dítě-rodič" bez toho, že by první proběhlo oddělení, vymezení a byla uznána a přijata existence zraněného, zneužitého, bezmocného, podvedeného, ukřivděného či "nasraného" dítěte
  • lektor dopouští, aby probíhal mezi zástupci v konstelaci či v terapii retraumatizující proces ODPOUŠTĚNÍ
  • lektor vkládá novou postavu do děje v konstelaci a místo aby prvně konfrontoval, jak ji vnímá klient a okolní zástupci, tak podsouvá autoritativně svůj pohled
  • lektor vnucuje své interpretace a nerespektuje pocity a motivy účastníků, když se nehodí do jeho koncepce, případně takto nevhodného "vzpurného" zástupce vymění s obviněním, že za to může jeho stav, problém, postoj a on s ním takto nemůže pracovat
  • lektor spojí (ukotví) svým přístupem a tlakem nové kroky a možné změny s násilím a vnějším autoritou - fixuje dosažené změny a další životní kroky na autoritativní či násilný stimul, zastrašení.
  • lektor nezohledňuje separační procesy v systému klienta a pozici klienta v nich, stejně jako prožitá traumata
  • lektor podpoří odmítání vytěsněných-zavržených části psyché a negativních pocitů a úzkostné upínání na pozitivní pocity
  • lektor nerozlišuje parazitické a přeznačené části psyché klienta a potvrdí jeho identitu ve spojení s nimi, místo odhalení a dezintegrace a nalezení vlastní identity, tak příjde retraumatizace a iluze
  • lektor nepracuje s traumaty ve všech uvedených 12 oblastech a opustí klienta s pocitem, že dosažený krok je už dostatečný a není třeba se dál k tomu vracet
  • lektor neukončuje staré neukončené obranné strategie nebo je naopak potvrdí pro další používání
  • lektor se nechá vtáhnout do řešení zapletení v rodinném systému klienta, které nemá přímou souvislost s tématem klienta
  • lektor se nechá vtáhnout do pomáhacích potřeb klienta vůči svým předkům v rámci řešení či napravování jejich vztahových zapletení, čištění minulosti
  • lektor nerespektuje zakázku a motiv klienta
  • lektor nehledá propojení vyjevených témat a procesů v realitě klienta
  • lektor neověřuje realitu dosaženého vystupního obrazu-kroku u zástupců v konstelaci nebo při individuální konzultaci a tak může nechat klienta v iluzi
  • lektor nevytváří, ale potlačuje racionální strukturu pro zpracování témat a procesů u klienta (často ve stylu - "nesnaž se tomu rozumět, nech to jen působit a ono se to samo nějak vytvoří" - otázkou pak ovšem je, co nového se vytvoří a kdo to vlastně tvoří a proč a kdo to teda tvoří život klienta. Tento přístup retraumatizuje dětské části a fixuje dětské postoje a vytváří prostor pro snadnou ovlivnitelnost a manipulaci.
  • lektor-terapeut nezohledňuje vliv zadržených traumatických energií v těle nebo nepracuje s tělem ve struktuře uvedené v oddíle výše.

.

 

Možnosti terapií

.

Základní nosné metody:

  1. Konzultace v rámci přistupu SiT Systému
  2. Kostelace traumatu resp. systemické rodinné konstelace se zohledněním vlivů traumat
  3. Samostatná práce a zvědomování v rámci položené struktury SiT Systému.

Podpůrné metody:

  1. EMI
  2. Systemické rodinné konstelace
  3. Narativní práce z pohledu traumatických procesů a systemického zapletení
  4. Individuální konstelace traumatu
  5. Strukturní individuální konstelace, Voice dialogue a NLP (některé techniky)
  6. MFK - metoda
  7. Fyzická a dechová cvičení a techniky na uvolnění zadržených traumatických energií v těle, katarzní techniky
  8. CST - kraniosakrální terapie
  9. Detoxikace - očista a harmonizace těla, zbavování patogenních a parazitických organismů (co by "strážců traumatu" v těle).

Pomocné metody (za předpokladu systemického přístupu):

  1. NLP a hypnoterapie
  2. koučování
  3. regresní techniky
  4. Bachova květová terapie
  5. Aura-soma
  6. masáže a další terapie
  7.  Tachyon
  8. mnoho jiných technik za předpokladu přístupu odpovídajícího struktuře SiT Systému

.

 

Objednání - viz. aktuální nabídka a kontakty nebo zde (konzultace a terapie) nebo zde (psychoterapeutická a psychosomatická poradna MFK Centra Praha)


 

 

logo

Rodinné konstelace FACEBOOK

Čas na změnu

systemicke-souvislosti rodinných konstelací

Shift Centrum
víc než jen fotografie